Jak vnímám začátek školy & Deníček prvního týdne Září

6. september 2014 at 15:52 | Tereza |  Deníček

Ahojte všichni! Zase vám po delší době píšu na blog, protože mám konečně plně funkční notebook. Nevím teď přesně, jestli jsem vám to sem psala, ale měla jsem zavirovaný počítač a špatně mi psala klávesnice,takže jsem na psaní článků absolutně vůbec neměla náladu, protože psát hodinu jeden článek (nepsalo mi e,o,w a pod) je naprosto zbytečná ztráta času. Na mém druhém blogu (acacia-cutie) jsem napsala článek oohledně rekonstrukce,která ještě určitě končit nebude, protože Victoria ještě pořád nedokončila objednaný design a já nevidím důvod, proč si design tvořit sama,když to vypadá otřesně. Jestli už to Victoria neurychlí, napíšu si jiné grafičce,protože už čekám 2 měsíce. Ale pojďme zpět k řešení tohoto blogu. Z počítače už mám snad všechny ty viry pryč a s tou klávesnicí je to taky vyřešené. Koupila jsem si úplně novou klávesnici, kterou jsem jednoduše zapojila do notebooku a funguje to úplně normálně. Takže už v tomto čůánku jsem vás informovala o tvorbě vlastního příběhu, který by měl v nejbližší době vyjít. Už mám vymyšlený i děj a název,takže jen doufám, že o něj bude alespoň minimální zájem a já nebudu psát jen tak pro srandu slepicím. Ale teď už zpět k názvu tohoto článku.



Takže tématem dnešního článku je "Jak vnímám začátek školy". Dobře, takže musím říct,že do školy jsem nešla s úsměvem a skvělým pocitem, ale musím se přiznat, že ten první týden zas taková tragédie nebyla. Učení bylo úplně v pořádku, kromě matiky jsme nic nepsali a ani se nějak extrémně neučili. Jen jsme probírali co všechno za školní rok máme udělat, rozdávali jsme učebnice a podobné věci. Co mě ale dost překvapilo, tak nový spolužák. Zatím nikdy, teda krom 3.třídy, kdy k nám chodí většina dětí z Perné jsme nové spolužáky neměli. Pár jich odešlo na jinou školu,to jo.. Z 27 nás na konci 6.třídy bylo pouze 21. Teď jsem teda v 7.třídě a je nás 22. Jedna spolužačka (Martina),která s námi je právě od 3.třídy odešla,protože se odstěhovala za svou maminkou do Valtic a tam také chodí na školu. Přišli k nám vlastně hned 2. nový žáci. Kristýna a Filip. Kristýna už snámi do třídy chodila, od 1.do 3. třídy, potom se přestěhovali do Pasohlávek a ona chodila do školy v Pohořelicích. Filip, je ale úplně nový. Je prý z Mikulova,který je od nás jen něco kolem 10km a škol je tam hned několik. Oni se prý přestěhovali z Mikulova sem a on sem přešel i na školu. Kristýna je v pohodě, hodná, milá a celkem dost si rozumíme... S Filipem se ještě nikdo moc ze třídy nebaví,protože jsme ještě všichni v šoku.(:D) Ale postupem času se to snad zlepší a on zapadne. Jinak včera jsem nešla do školy, kvůli zubaři (vůbec mi to srdce neláme), jen mě štve opisování sešitu. Zrovna když já nejsem ve škole, oni musí psát. Brr...



Tento první školní týden jsem začala nějak zlobit...Zkusila jsem cigarety..Není to sice úplně poprvé, první cigaretu jsem měla v hubě ve 4.třídě.. Já vlastně ani nevím, proč jsem to udělala znovu. Vždycky jsem se cigaret štítila, nikdy jsem ani nepomyslela, že bych někdy mohla začít kouřit. Všechno to začalo na začátku června, kdy jsem si založila tumblr. Začala jsem sledovat spoustu ostatních blogů, které mi přišli fakt zajímavé. Každý den byly na hlavní stránce minimálně 2 fotky s cigaretami... A mně to nevadilo. Začala jsem se tak nějak o ty fotky zajímat, stahovala jsem si je do počítače a prostě mě ta nenávist k cigaretám přešla. Ve škole navíc ta nová spolužačka Kristýna a její sestřenice kouří a tak nějak jsme se o to začali zajímat. Ano, píšu "jsme", protože jsem to zkusila společně se svým bratrancem Ondrou,který semnou mimochodem chodí taky do třídy. A kde jsme vlastně ty cigarety vzali? fuj! Ve škole jsme se s Karolínou (ještě předtím než se to stalo) bavili, proč vlastně kouří a tak. Po nějaké době se nás Karolína zeptala, jestli to nechceme vyzkoušet, že mají pepermintové cigarety a že vůbec nesmrdí a podobně. A my, že si to teda ještě promyslíme. Nemohli jsme to vydržet a tak jsme hned po škole vyrazili ven se zapalovačem (já a Ondra). Napadla nás jedna blbost - najít ještě nevykouřené cigarety po zemi. A taky se nám to povedlo. Našli jsme vůbec nevykouřenou cigaretou Viceroy a ... prostě šli do keřů za vesnici a vykouřili ji. Musím říct, že to nebylo špatné. Ale pokračovat v tom nechci! Hned jak jsme odcházeli domů, dali jsme si do pusy žvýkačku, aby z nás nic nešlo cítit... Možná si někdo z vás řekne, že takový "malý smrad" jako já ještě kouřit nemůže, že jsem nenormální a takové věci, ale já myslím, že nejsem jediný teenager na světě, který to zkusil.

Ooo lidi, doufám, že nejsem jediná komu tak moc chybí láska. Hrooozně moc jsem poblázněná do jednoho spolužáka, jenže nevím jestli bych s někým chtěla chodit a už vůbec nevím, jestli se mu líbím. Kdysi dávnou jsem se mu líbila a dokonce semnou chtěl chodit, ale kdysi není teď. Včera jsme si psali a já se ho zeptala, kdo se mu líbí. Jsme fakt dobří kámoši, takže mi to řekl. Já čekala, že napíše, že se mu líbím já. Pak mi ale srdce vyjelo až do krku. Překvapivě, ne, nebyla jsem to já. Ach jo, mám plakat, nebo si užívat života bez něj? Jsem strašně zývyslá na gifech nebo fotkách zamilovaných párů... umm, chybí mi to. (:'()


Mimo to se mi už nic kromě sběru hroznů, nic zajímavého nestalo.
Tím se s vámi loučím a budu se těšit u prvního dílu mého příběhu.
Vaše,
Tereza♥


 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
© Tereza / fixovka.blog / 2013-2014
New Yorker

|Při přistihnutí kopírování či přivlastňování mých textů či fotek budeš náhlášen adminovi blog.cz |