Pravá láska // 2.díl

26. july 2014 at 12:37 | Tereza |  Pravá láska
Emmu zašimralo slunce na nose,což jí prozradilo,že je ráno. Otevřela oči a ještě chvíli se zavrtala do peřiny. V noci se jí spalo hodně těžko,protože se pohádala s Elijahem. - Emma přišla do pokoje celá vysmátá a ještě před očima viděla ty Georgovi modré oči,které jí připadaly modřejší než Sargasové moře. Neustále na něj myslela a jí to nepřišlo správné,ale vůbec ho nemohla vyhnat z hlavy. ,,Kde si byla?'' ozvalo se naštvaně. Zvedla hlavu,aby poznala,kdo na ní mluví. Elijah. Až teď si všimla,že Elijah sedí na posteli,ruce má v kapes a pohled má upřený na ní. Emmně se zastavilo srdce. Připadalo jí,že Elijah jí vidí do hlavy a vidí její hříšné myšlenky. Emma neodpovídala,tak Elijah znovu ještě víc naštvaně z opakoval svojí otázku.:,,Kdes byla?'' Ona jen nadzvedla obočí. ,,Kdes byla?'' zakřičel. Z toho se Emmně zježily chloupky za krkem . Nikdy ho neviděla takhle naštvaného. ,,U Elis.'' zakoktala a bylo na ní vidět,že je celá nesvá. ,,A nemáš náhodou strávit prázdniny se mnou? Je Elis snad tvůj kluk?'' vyhrkl na ni. ,,Elis je moje kamarádka. To ti tak vadí,že s ní trávím trochu času?'' odpovědět nebylo moc lehké,protože se držela,aby nevybuchla smíchy. Věděla,že Elijaha naštve samá maličkost,ale tohle? Co mu to přelítlo přes nos? ,,Já jsem tvůj kluk! Ke mně si přijela na prázdniny! A se mnou budeš trávit čas!'' zakřičel a hodil po ní naštvaný výraz. Tak tohle Emmu už naštvalo. Chová se k ní jako k malému dítěti a rozkazuje jí,co má a nemá dělat. ,,Tohle je můj život! A můžu si dělat co chci! A neznamená,že si můj kluk,že mi budeš diktovat to,co mám dělat!'' vybuchla Emma. Elijah celý zrudl. Popadl polštář,deku a vymrštil se z postele. Otevřel dveře a ještě šlehl po Emmně pohled - jeho oči byly plné hněvu a vzteku. Emma se na něj dívala vyčítavě. Nikdy na ní takhle nekřičel. ,,Dobrou noc.'' zamumlal Elijah a zabouchl za sebou dveře. Odchází. To dělá vždycky,když se pohádají a lehne si na gauč. Emmně po začaly téct slzy. Lehla si do postele,nehledě na to,že má sváteční oblečení a snažila se usnout. Dusila se slzami a ve snech jí sledoval Elijahův zlostný pohled. - Emma zatřásla hlavou,jako kdyby chtěla,aby tu vzpomínku dostala z hlavy ven. Vztala z postele a podíval se do zrcadla. Vypadala hrozně,oči měla celé promočené a červené od slz a na hlavě měla vrabčí hnízdo. Povzdechla si. Cítila se strašně. Její srdce jako by bylo zlomené na dva kusy. Pořád se klepala. Nesnášela,když na ní někdo křičí. ,,Už přestaň na to myslet. Už přestaň...'' Přikazovala si potichu,ale spíš na to ještě víc myslela. Nemůže jít takhle dolů,musí se umýt. Ale koupelna je na druhé straně chodby a nesmí riskovat,že ji někdo uvidí. Povzdechla si. Učesala se a vlasy si svázala do upraveného culíku. Vzala si kapesník a do něj utřela slzy. Pořád tam ale byl. Ten smutek,pláč i vztek. Možná nebyl vidět,ale uvnitř byl stále. Povzdychla si. Nikdy nebrala hádku s Elijahem vážně,ale tohle si brala k srdci. ,Já jsem tvůj kluk! Ke mně si přijela na prázdniny! A se mnou budeš trávit čas!' Vzpomínala na to,co jí řekl. Nechápala to. Nikdy s ní moc čas strávit nechtěl. Ona má knihy a umění a on má autíčka. Až teď si uvědomila,jak toho nemají moc společného. Vysmrkala se a přešla ke skříni. Ze šatníku si vzala tmavě zelenou blůzu,která jí ladila k očím a džínsové šortky s krajkou. Svůj vzhled už neřešila a šla dolů na snídani.
,,Dobré ráno.'' pozdravila a všichni kývly mlčky na pozdrav. Až na George. ,,Dobré ráno.'' rošťácky se na ní usmál a při tom upustil skleničku,kterou svíral v ruce. ,,Ups.'' řekl a zmizel pod stolem aby sesbíral střepy. Emma se zachichotala a sehnula se,aby mu pomohla. Lekla se,protože narazila do Georgovi hlavy. ,,Au.'' řekl a přidušeně se zasmál. ,,Proomiň.'' Zazubila se. ,,Neudělala ti má velká hlava,bebíčko?'' George se jen na oko na ní podíval uraženě. ,,Jo,si zlá!'' Pohladil si hlavu,na tom místě,kde na něj narazila. ,,Chceš to pofoukat?'' Už to nevydržela a vybuchla smíchy, který připomínal řehtajícího koně. ,,Co se směješ? Mám vážné zranění!'' vynadal jí ironicky a zvedl koutky úst. ,,Nechtěly byste už si vzít snídani?'' řekl otráveně Elijah. Oba dva ztichly a zadržovali svůj smích. ,,Počkej,vezmu to ať se nepořežeš.'' pošeptal jí,když začala sbírat střepy. Vděčně se na něj usmála a sedla si ke stolu vedle Elis a Elijaha,který se na ni díval jako na zmutovaný hmyz. Emma se něj krátce podívala,ale pak odvrátila oči na George,který už stačil uklidit střepy a také sedl ke stolu. Emma po něm házela pohledy,které ji opětovával s úsměvem. Elis se na ně dívala vyčítavě,ale toho si nevšimli. Elijah celý zrudl. ,,Už mám dojedeno.'' řekl naštvaně a při tom se díval na Emmu. ,,Elijahu,vždyť si nic nesnědl.'' řekla paní Swanová,kterou ignoroval a odešel ze stolu. Ještě jednou se krátce podíval na Emmu a odešel na horu po schodech do svého pokoje.
Xxx


Po snídani šla Emma do pokoje za Elijahem,aby zjistila,co mu zase přelítlo přes nos. Nechtěla se s ním zase hádat,ale muselo se to mezi nimi vyřešit. Otevřela dveře a uviděla sedět na posteli Elijaha,který svíral v ruce model autíčka bmw x6 . ,,Co se děje?'' posadila se vedle něj. ,,Ty si na mě naštvaná?'' zeptal se jí odpovědí Elijah. ,,To ty spíš vypadáš na mě naštvaně.'' odpověděla mu Emma. ,,Ignoruješ mě.'' vyhrkl Elijah. Emma měla co dělat,aby nevybuchla vzteky. Ona že ho ignoruje? Celé ráno se na ní dívá zle a znechuceně. ,,Já tě neignoruju! To ty se ke mně chováš celé ráno hrozně.'' Emma zvýšila hlas. ,,Vážně? Tak proč děláš,jako kdybych vůbec neexistoval?'' také zvýšil hlas. ,,Dobře,tak tě možná ignoruju,protože se chci vyhýbat tvým pohledům! Díváš se na mě jako na nějakou krávu!'' Emma se vymrštila z postele a upřeně se mu dívala do průzračných modrých očí,které byli nečitelné. Elijah na to nic neřekl. Vypadalo to jako,že se mu nedostává slov. Emmu to na chvíli překvapilo,ale pak jí to bylo jedno a odešla z pokoje a nezapomněla pořádně prásknout dveřmi. S klidnou tváří,jako kdyby se nic nestalo,vstoupila do obývacího pokoje. Naštěstí tam byli jen sourozenci. Elis seděla na parapetu okna a netrpělivě vyhlížela Jakoba,protože by se každou chvílí měl objevit. Na druhé strašně pokoji seděl v černém křesle George a četl si anime časopis. ,,Takže tohle tě zajímá,jo?'' Emma si k němu přisedla na druhé křeslo. George zvedl bradu a věnoval jí široký úsměv. ,,Nemám co dělat.'' přiznal se. ,,Aha.'' řekla a koukla se mu přes rameno,ale on časopis rychle zavřel. ,,Emmo,jako včera ta hádka s Elijahem úplně stačila,dneska jste se hádat nemuseli,nemyslíš?'' mrkl na ní George. ,,Ty posloucháš cizí rozhovory?'' řekla jen na oko na štvaně Emma. To George rozesmálo. ,,Tenké stěny.'' Vysvětlil jí. ,,Budete se hádat už pravidelně každej den?'' Emma zakroutila hlavou. ,,To nejsou ani hádky,spíš Elijahovi zbytečné výbuchy.'' George k ní naklonil hlavu. ,,Já bych ti tohle nikdy neudělal,kdybych byl tvůj kluk.'' zašeptal,aby to slyšela jenom ona. Emma se na něj slabě usmála. Jeho slova jí nezkutečně potěšili. ,,Ale nejsi.'' Také zašeptala,aby to slyšel jenom on. Na andělské tváři,se mu objevil úsměv,ze kterého se jí srdce pokaždé málem rozskočilo. Pár minut se na sebe jen dívali a usmívali se. ,,Jakob je tady!'' Vypískla Elis a její obličej zářil pod rozježenými černými vlasy a odběhla ke dveřím. George s Emmou od sebe odtrhly pohled a šli přivítat Jakoba.,,Ahoj Jakobe.'' pozdravila ho Emma a silně si ho k sobě přivinula. Jeho ruce jí hřály a cítila,jak mu přes tenké oblečení tluče srdce. ,,Jsem ráda,že si tady.'' pošeptala mu do ucha a odvrátila se od něj. Nemohla si pomoci,aby se neotočila na George. Povídal si s Elis a Emmně nevěnoval žádnou pozornost. Chvíli ho ještě pozorovala,ale on se na ní už nepodíval.
Musela se přemoct,aby šla na horu za Elijahem a říct mu,že jejich kamarád už je tady. Když otevřela dveře,usmál se na ní,jako kdyby se nic nestalo a odešel s ní do obývacího pokoje,kde už byly všichni členové domu.
Emma se usadila ke stolu k Elis,která si povídala s Jakobem. Před sebou uviděla kuřecí řízek,s bramborovou kaší. Krásně to vonělo,tak se pustila do jídla. Paní Swanová je moc dobrá kuchařka. Přidala si ještě dva řízky a dál poslouchala konverzaci. ,,Jak to jde v nemocnici,Jakobe?'' Zeptala se ho paní Swanová. Jakob se na ní překvapivě otočil a odkašlal si:,,Včera jsme s kolegy provedly těžkou operaci...'' Dál už ho Emma neposlouchala,protože se jí to zdálo být nudné a na Jakoby je značně vidět,že o tom ani mluvit nechce. ,,A příjmou mě taky?'' zeptal se Elijah. Emmně zazvonila ta otázka v uších. Cítila se strašně slabá a unavená. Všichni kromě Emmy,se podívaly na Jakoba. ,,Já nevím,ještě se nijak nevyjádřily.'' Mluvil klidným tónem,avšak jeho rameno, které Emma cítila vedle svého, bylo ztuhlé napětím. Elijah vzdychl. Jemu na té práci tak záleželo,ale není samozřejmě tak dobrý a chytrý jako Jakob,takže šance pro něj je marná. ,,Určitě tu práci dostaneš,uvidíš.'' Řekla Emma Elijahovi,protože viděla jeho zklamaný výraz. Otevřel pusu,aby mohl něco namítnout,ale pak jí zavřel a jen se slabě usmál a přikývl. Už nikdy na ni nebudu křičet. Pomyslel si. Už nikdy. Emma kráčela po pláži. Vzduch se plnil vůní párků a dětským křikem. Připadalo jí,že čas ubíhal strašně rychle. Bylo prvního srpna,na modrém,jasném nebi,nebyl ani mráček a slunce jí svítilo do obličeje. Na sobě měla modré šaty,které ji byly docela už malé. Písek jí skřípal mezi prsty a na šíji cítila tíhu svých vlasů. Všichni se smály a radovaly,jen ona měla vrásky na tváři. Už dlouho ji něco tížilo a probodávalo srdce. George. Neustále na něho myslela. Každé odpoledne ho pozorovala s okna. On si jí vždycky všiml a věnoval jí úsměv. V hlavě měla moc otázek - Myslel na ni někdy? A co znamenaly ty úsměvy? Nikdy toto nedělal. Ano,i dřív se na ní usmíval,ale né s láskou a s citem. I jinak se k ní choval. Když si vzpomene,jak se k ní choval Elijah - Křičel na ni,ignoroval ji,nebavil se s ní a dohnal ji až k slzám. George jí vždycky uměl rozesmát. A cítil k ní něco? Třeba se k ní choval takto proto,že s ním bude brzo bydlet pod jednou střechou. Jestli s ním bude bydlet. Elijah jí dohnával k šílenství. A kdyby se někdy rozhodli bydlet sami spolu,tak by bylo mezi nimi ticho. Vůbec se nebavili a když se Emma podívala na Elis a Jakoba,kteří se pořád spolu bavili,jezdili spolu na výlety,plánovali spolu rodinu,děti...Ti dva mají úplně jiný vztah,než ona s Elijahem.
Emmně zapípal mobil. Přišla jí SMS od Elis: ,,Ahoj Emmy! Kde se schováváš? Všichni na tebe doma čekáme s večeří,plnou nudlí! P.S.: Před časně všechno nejlepší k narozeninám.'' Povzdechla si,doufala,že na její zítřejší narozeniny,si nikdo nevzpomene. Podívala se na hodinky,ukazovaly osmnáct třicet,už by se měla vrátit. Nasadila si žabky a vydala se na cestu.Najednou se rozpršelo. Emmně byla zima a okamžitě byla promočená. Utíkala přes ulici plnou pouličních světel. Ulice byla plná patrových cihlových domků a kousek od ní byl klub pestrých a duhových barev,odkud vycházela hudba. Chtěla se už zavrtat do peřiny a spát. Prospat celou dnešní noc a celý zítřejší den. Vzpomínala na den,kdy se setkala poprvé s Elijahem.- Byl krásný sluneční den. Seděla se svým věrným přítelem Rodinem,který byl štěně jezevčíka na louce mezi kopretinami plné vůní a motýlů. Každý den se chodívala s maminkou a pozorovaly přírodu. Dnes ale utekla,aby se na ni mohla podívat sama. Měla na sobě dlouhé bílé šaty a na hlavě korunku,která byla z papíru. Představovala si,že celá ta louka plná květin je její králoství. ,,Ahoj motýlku.'' pozdravila krásné paví očko,které se ji posadilo na prst. Bylo ji teprve šest let,proto má tak pisklavý hlásek. Najednou se ozýval z lesa zpěv ptáčků. ,,Čas tance.'' prohlásila svým zvonivým hláskem a vzala si Robina do náruče. Poskakovala radostně se štěnětem sem a tam a zpívala si. Připadalo jí,že celý svět je plný pohádek a kouzel. Zpěv ptáčků po pár sekundách utichl a unaveně si lehla se štěnětem do trávy. ,,Bylo mi ctí s vámi tancovat princi Robine.'' řekla a jezevčíkovi dala pusu na čenich. Zachichotala se a začala v trávě dělat andělíčky. ,,Nedělají se andělíčci ve sněhu?'' ozvalo se nad ní. Vypískla a postavila se rychle na nohy. Před sebou uviděla tmavovlasého chlapce,který měl strašně veliké modré oči. ,,Ty si mimozemšťan?'' ptala se zvědavě a dál si ho prohlížela. Chlapec se trochu začervenal a řekl:,,To myslíš moje oči? Hodně lidí mi říká,že kvůli nim vypadám jako z jiný planety.'' hlas měl pisklavý stejně jako ona,tak uhádla,že mu je stejně jako jí. ,,Jak se jmenuješ?'' zeptala se ho zvědavě a dál po něm přejížděla pohledem. ,,Já jsem Elijah a ty?'' ,,Já jsem princezna Emma.'' odpověděla mu důležitě. On se rozesmál. ,,Čemu se tlemíš?'' řekla ostrým hlasem a bouchla ho do ramene. ,,Jauvajs.'' Vypískl. Emma se rozesmála a dál ho bouchla. ,,Hej!'' rozesmál se také a začal po ní házet kopretiny. Od té chvíle spolu pořád kamarádí...
Součastná Emma sebou trhla,protože do ní někdo vrazil a to jí přivedlo na jiné myšlenky. Přestalo pršet a vykouklo z mraků sluníčko. Uviděla před sebou krásný bílý dům s černou cihlovou střechou. Už je na místě.
http://s9.favim.com/orig/130822/girl-love-smile-Favim.com-869091.gif


vaše
Tereza
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
© Tereza / fixovka.blog / 2013-2014
New Yorker

|Při přistihnutí kopírování či přivlastňování mých textů či fotek budeš náhlášen adminovi blog.cz |